S dobrou partou se dá dosáhnout všeho. Zápas o 7. místo jdeme vyhrát, říká Lašák

Ve středečním zápase nestačili domácí Slováci na Rusko, když padli 1:2 až v prodloužení. Přitom svého soupeře dokonce přestříleli a byli více než vyrovnaným soupeřem stejně jako v předchozích zápasech s Američany a Švédy. „Nemáme se vůbec za co stydět, byl to náš domácí turnaj a jsme velmi vděční našim fanouškům. Bohužel třikrát jsme prohráli o jedinou branku, což velmi mrzí," komentuje mladý Slovák.

Co se vůbec dělo v kabině po zápase?

Byl zde zajímavý moment. Náš kapitán Samuel Kňažko si vzal slovo, postavil se před celou kabinu a povídal, že takovou partu ještě nezažil. Všichni jsme se postavili a šli hned za ním. Velmi si toho od něj vážím.

Jaký ze zápasů mrzel nejvíc?

Asi nejvíc mrzel ten poslední zápas ve skupině s Ruskem, oba týmy sice o nic nehráli v podstatě. Takovou partu, jsem ještě nezažil a myslím, že jsme si zasloužili alespoň tu jednu výhru.

Jak se bude hledat motivace do zápasu o 7. místo?

Motivace se bude hledat hůř, ale věřím, že se nakopneme a poslední zápas vyhrajeme.

Jak je těžké zapadnout do takového týmu?

S těmito hráči jsem teprve podruhé. Chlapci mě ale dobře přijali do kabiny a sami jsme zjistili, že když je dobrý kolektiv, dá se dosáhnout všeho.

Strávil jsi dva roky v Americe, jak vlastně ta soutěž vypadá, kterou hraješ?

Hrál jsem za South Florida Hockey Academy, což je nová akademie, kterou má na starost Olli Jokinen, Tomáš Vokoun, Radek Dvořák a další. A byl to můj nejlepší krok, jaký jsem zatím udělal. Zde jsem se naučil mnoha věcem a velmi si toho vážím.

Co podle tebe ještě musíš zlepšit a jaké máš cíle do budoucna?

Musím zesílit nohy, dostat do nich výbušnost a zrychlit. Mám i plán, abych se dostal nyní do USHL, kde bych rád strávil jednu nebo dvě sezóny a poté jít na univerzitu. Chtěl bych si zahrát v budoucnu NHL, ještě ale musím pořádně dospět a zlepšit se.

Probíráš své výkony i s tátou?

S tátou se o hokeji bavím, ale poslední dobou jsme se moc neviděli, jak jsem hrál v Americe. Překvapivě se ve mně vyzná strašně moc moje maminka, která mě od tří let vodila na zimní stadion. Takže zápasy probírám hlavně s ní, ona mi ve všem poradí a považuji ji i za mého psychologa. Zároveň se velmi vyzná v hokeji.

Kolikrát potřebuješ psychicky zvednout od své rodiny?

Upřímně, první dva měsíce v zámoří byly velmi těžký. Musel jsem si zvykat na nové jídlo, spoluhráče, styl hokeje. Ale maminka mi volala a povzbuzovala mě, abych dále na sobě makal. A těch dvou měsících to bylo lepší a začalo se mi i více dařit.